Přihlaste se k odběru novinek a našeho ProCitníku, který vychází dvakrát ročně.
Kde nás najdete
Občanské sdružení ProCit, z. s.
Vzdělávání a osvěta
Nejčastější dotazy k autismu, jak ho u dítěte poznat a jak se porucha autistického spektra dělí.
V případě, že máte podezření, že by vaše dítě mohlo mít autismus, obraťte se na svého pediatra, který vám může udělat screeningový dotazník M-CHAT-R, zaměřující se na riziko poruch autistického spektra. Tento dotazník vyhodnocuje dvacet otázek týkajících se chování dítěte ve věku 16 – 30 měsíců.
V následujícím kroku bude potřebné „oběhnout kolečko odborníků“, aby se co nejlépe stanovila diagnóza. Mezi těmito odborníky se řadí neurolog, foniatr, logoped. Finální diagnózu určí klinický psycholog či dětský psychiatr na základě vyšetření od výše zmíněných odborníků a specializovaných testů. V mezičase doporučujeme obrátit se na odborníky z rané péče, neziskových organizací či ostatních spolků, aby se s dítětem již začalo pracovat.
Vzhledem k velké vytíženosti odborníků se nebojte, když vám psychiatr či klinický psycholog nabídne termín až za rok. Je to zcela běžná čekací lhůta.
Rodiče si můžou povšimnout, že je jejich dítě odlišné poměrně brzy. V brzkém věku rodiče často uvádějí, že dítě nereagovalo na své jméno či pokyny, nenavazovalo oční kontakt, nenapodobovalo. Rodiče si zpočátku všímají jistých drobných nerovnoměrností ve vývoji, které se časem mohou stupňovat. Vzhledem k tomu, že každý člověk na spektru je unikátní, nikdy nenajdete dva lidi s diagnózou poruch autistického spektra (dále jen PAS), kteří by měli stejnou symptomatiku. Proto se u každého dítěte autismus může projevovat zcela odlišně.
Pro stanovení diagnózy autismu je nutné, aby dítě jevilo deficity v oblasti sociální interakce, komunikace a hře, zájmech, chování.
Potíže v rámci sociální interakce a komunikace se projevují jak ve verbální, tak neverbální oblasti. V obecné rovině se řeč vyvíjí odlišně; jak moc je řeč narušena závisí na míře poruchy intelektu a poškození funkčního jazyka. U některých se řeč nevyvine vůbec, ke komunikaci mohou využívat slabiky, nebo využívají prst či ruku druhého. U jiných jsou ke komunikaci užívána izolovaná slova nebo strohé věty. U některých může být potíž pouze s pragmatickou jazykovou rovinou (uplatnění řeči v běžné komunikaci).
Narušení neverbální komunikace může být viditelné, třeba jako potíže s navazováním nebo udržením očního kontaktu, který pro některé na spektru může být až fyzicky bolestivý. Často neumí v naší řeči „číst mezi řádky“, jelikož je pro ně naše mimika, gestika a haptika nesrozumitelná a nic neříkající.
Ve verbální komunikaci jsou odlišnosti viditelné v potíži navázání, udržení či ukončení konverzace. Častým mýtem bývá, že lidé na spektru o komunikaci nestojí – v některých případech tomu skutečně tak může být, ale z naší zkušenosti spíše vyplývá, že se bojí dalšího selhání, a proto se komunikaci s ostatními raději vyhnou. Další náročností může být pochopení mluvy, která není doslovná, což se projevuje nepochopením sarkasmů, metafor a nadsázek.
V komunikaci často chybí prvky, které z druhého dělají komunikačního partnera. Lidé na spektru mohou mluvit velmi dlouze a monologicky na své oblíbené téma. Někdy se v řeči mohou objevovat velmi formální nebo odborné výrazy, které bychom u dětí daného věku nečekali. Někteří svým laděním mohou být velice aktivní se zájmem o interakci, vstupují do ní však nevhodným způsobem nebo frekvencí; jiní jsou spíše pasivní nebo formální, často si rozumí lépe s dospělými než s vrstevníky.
Hra pomáhá dětem rozvíjet dovednosti důležité pro učení a rozvoj. U dětí s PAS může být hra velmi omezená, jejímu vývoji zabraňuje nedostatečná schopnost symbolického myšlení a imitace. Důsledkem může být odlišnost hry a trávení volného času od her vrstevníků. Dítě si může chtít hrát samo, zapojit se do repetitivní hry, jako je skládání hraček do řady nebo jejich opakované přesouvání z bodu A do bodu B. Detaily mohou být mnohem atraktivnější než celek.
Někteří lidé na spektru mohou mít vyhraněné zájmy o specifická témata. Často sem patří zájem o dopravní prostředky, jízdní řády, vesmír či biologii. Lze vypozorovat potřebu neměnné rutiny — vyžadování stále stejného jídelníčku, struktury denního programu, stejné cesty do školy. Rutina je pro ně užitečná, jelikož zvyšuje pocit jistoty. Velmi nápadné mohou být fascinace a stereotypy.
Kromě deficitů v sociální interakci, komunikaci a představivosti se u lidí na spektru mohou, a často i objevují, další symptomy, které však nejsou klíčové pro stanovení diagnózy — odlišnosti ve smyslovém vnímání, emocionalitě či adaptabilitě.
Dle MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. vydání) autismus spadá pod pervazivní vývojové poruchy a dle symptomů se rozřazuje na dětský autismus, atypický autismus, Rettův syndrom, Aspergerův syndrom, jinou dezintegrační poruchu; dle funkčnosti se dělí na vysoce funkční, středně funkční a nízko funkční.
V roce 2018 došlo k uveřejnění nejnovějšího vydání MKN-11, která má přetvořenou strukturu a její obsah je podrobnější. Kategorie pervazivních vývojových poruch vymizela a nahradily ji poruchy autistického spektra s označením 6A02, které nově spadá do zastřešující kategorie neurovývojových, behaviorálních a duševních poruch. V novém vydání již nenajdeme jednotlivé diagnózy jako Aspergerův syndrom; existuje v něm několik typů PAS, které se vztahují k úrovni intelektuálního a jazykového vývoje.
V tabulce níže je uvedeno, jak je nyní PAS rozdělováno (kód — porucha intelektu — poškození funkčního jazyka):
