ProCit - Občanské sdružení

úvod autismus o nás dokumenty personální zajištění kontakty

Daniel, věk 5 let, dětský autismus, navštěvuje běžnou MŠ s asistentem

zpět na seznam blogů

Příspěvek vznikl na základě spolupráce s doc. PhDr. Barborou Bazalovou, Ph.D. v souvislosti s přípravou její nové knihy pro nakladatelství Portál.

Máme doma 5ti letá dvojčátka, z nichž jeden je autista a druhý zdravý, takže jsme od jejich narození mohli přehledně a postupně sledovat rozdíly v chování, reakcích i vývoji. Cca od dvou let věku byl již rozdíl v chování a vnímání světa opravdu velmi patrný a ačkoli oba kluci byli neustále spolu, měli stejný režim, stravu, lékařskou péči i prostředí, každý byl naprosto jiný a pozorovali jsme postupné otvírání nůžek ve vývoji, kdy se nám zdravý chlapeček posouval vpřed a Daneček stagnoval.

Když se přidaly afektivní rapty a neustálé vynucování opravdu neskutečně detailních rituálů během celého dne, v rámci zachování alespoň relativního fungování rodiny jsme se snažili maximálně přizpůsobit chod rodiny právě Danečkovu stylu a rituálům. Jeho bráška nám v té době začal hodně zlobit a opravdu lumpačit a až později nám došlo, že se snaží na sebe upozornit, protože péče o Danečka nám sebrala veškerý čas a energii, takže na (v porovnání s ním) hodného a bezproblémového brášku se začalo trochu zapomínat. Museli jsme sebrat ještě zbytek energie a snažit se brášku trochu upřednostnit.

Začali jsme oba kluky rozdělovat, aby mohl být každý také sám za sebe a pozornost byla věnována vždy jen jednomu a to na 100%. Zdravý bráška se postupně, také díky tomu, že byl ve vývoji napřed, pasoval do role staršího a šikovnějšího brášky, který nám s menším a zlobivým bráškou pomáhá a díky této roli se nám podařilo ho nejen pořádně zapojit do každodenního života a starostí, ale také ho můžeme chválit a odměňovat za jeho pomoc a tak má pocit, že je pro nás důležitý a není odstrkovaný. Každý z nich chodí do jiné školky a také do školy půjde zdravý bráška o rok dříve, abychom zabránili porvnávání a také mohli oběma dopřát pocit výjimečnosti. V totálním nasazení a péči o nemocného Danečka jsme trochu na jeho zdravého brášku zapomněli a to se odrazilo na jeho chování, snažil se na sebe upozornit a vzhledem k svému věku vše chápal tak, že když bude "zlobit" jako bráška budeme se věnovat i jemu.

S vysvětlením o Danečkově nemoci jsme asi trošku zaspali, mysleli jsme, že by nepochopil, co se děje. Ale on, ačkoliv byl ještě malý, rychle pochopil, že bráška je "jiný" a zlobí jeho i nás rodiče proto, že přemýšlí jinak a ne proto, že by byl na svého brášku nebo na nás naštvaný. Pochopil i ve svém malém věku, že pokud nám pomůže se o něj starat, bude více času na rodinnou zábavu a můžeme se věnovat naplno i jemu. Doporučuji zdravé sourozence zapojit co nejříve do péče, adekvátně jejich věku a možnostem a na druhou stranu je také odměňovat pozorností, která patří jen jim, tedy umožnit jim žít i život bez autismu, aby nebyli zatíženi tím, že jejich bráška nebo setřička vyžadují nadstandartní nasazení rodičů.

Kontakt: procit@centrum.cz