ProCit - Občanské sdružení

úvod autismus o nás dokumenty personální zajištění kontakty

Blog: Irena a Maty 5 a půl let, dětský autismus

zpět na seznam blogů

Náš syn byl plánované miminko.Ve svých 30 letech jsem bez problémů otěhotněla a po naprosto idylickém těhotenství a hladkém porodu přišel Maty na svět. Rodila jsem v plánovaném termínu a opravdu na ten den zrození ráda vzpomínám. Maty měl skoro 4 kg, byl vlasaté krásné miminko.

Tomu, že ve svých prvních měsících dával o sobě dnem i nocí hlasitě vědět, a když se rozbrečel nešel žádným přirozeným způsobem utišit, jsem nepřikládala váhu. Jako prvorodička, bez možnosti srovnání, jsem nad babičky poznámkami: „To není běžné, to jsem u vás neznala“ mávla rukou, každé dítě je jiné a stejně tak se i jinak chová… Později se mi toto a další maličkosti v paměti vracely a postupně skládaly do mozaiky poznání. První rok a půl se Maty vyvíjel normálně. Psychomotorický vývoj byl optimální, žvatlat začal kolem roku. Do momentu regrese, který nastal mezi rokem a třičtvrtě až dvěma lety měl slovní zásobu cca 20 slov. Mezi oblíbená slova patřila i taková jako lokomotiva, krtek, kytara atd.

Od 3 měsíců jsme s Matym navštěvovali vaničky v aqua klubu, posléze plavání v bazénku, cvičení a hudební školičku. Vše bylo perfektní. Když byl Matymu rok, byli jsme na první rodinné dovolené ve Slovenském ráji. Maty rád jezdí od mala autem a prakticky žádná vzdálenost nikdy nebyla problém. Na sklonku toho samého léta jsme jeli na dovolenou do Chorvatska na ostrov Brač – také bez problémů. Maty tam akorát začal chodit, ráda na tuto dovolenou vzpomínám… Rok poté, to byly Matymu skoro 2 roky, jsme se s manželem a prarodiči domluvili, že podnikneme dovolenou sami. Těšili jsme se, že načerpáme sil, odpočineme si a užijeme si 10 dnů sami sebe a cestování. Na návrat si pamatuji, jako by ten den byl včera. Přivítal nás choulící se stydící syn a od toho léta se začal choulit, uzavírat a nekomunikovat čím dál tím víc… Během dvou měsíců přestal úplně mluvit… Připisovali jsme tuto změnu šoku z dlouhého odloučení.

V září jsme nastoupili do 2. kurzu hudební školičky. Po absolvování 2 hodin (kdy ostatní děti na pokyn pedagoga tloukly v rytmu do bubínku, Maty si ho roztáčel a jako kolo honil po třídě, nebo děti na pokyn dupaly a zpívaly, Maty nereagoval a běhal po třídě…atd.) a nemístné poznámky vyučující „To vypadá na LMD, to není jinak možné“ jsme kurz ukončili, a tím vlastně odstartovali naší cestu mimo řízený kolektiv stejně starých dětí… Nešlo to… Bylo mi to moc líto… MD jsem do té doby trávila min. 1x týdně s dalšími maminkami a jejich stejně starými syny jako je Maty. Naše společné výlety se začaly minimalizovat, např. v ZOO kluci celí šťastní pobíhali od výběhu lvů k výběhu býků, zajímali se o zvířata a Maty se zasekl hned u vchodu, kde byl schopný celé dopoledne házet kamínky do rybníčku, kde plavali ryby (kterého ho vůbec nezajímaly, ale žbluňknutí kamene do vody a to stále a stále dokola, to bylo bezva…).

Maty má své zájmy, své tempo, své rituály, stereotypy a bohužel jsou to věci rozdílné od zájmů jeho vrstevníků. S Matym jsem po domluvě u našeho pediatra, kde jsme probírali, že Maty ve svých 2,5 letech nemluví a zdá se mi, že nereaguje na pokyny, je netečný, jako by neslyšel, navštívila na doporučení logopedku, která hned během 20minut vyřkla vlastně jako první podezření na PAS (porucha autistického spektra). Shodou okolností spolupracuje s plzeňským SPC (speciálně pedagogické centrum), kam ihned zavolala a domluvila nám schůzku. Řízením osudu nás pediatrička MUDr. Kabzanová poslala k logopedce Mgr. Skoblové, která s dětmi s PAS zkušenosti má. Po této schůzce následovalo vyšetření na dětské psychiatrii, psychologii, neurologii, foniatrii, oční vyšetření, ušní vyšetření, genetické vyšetření, vyšetření metabolických vad, magnetická rezonance. Celé toto kolečko nám trvalo s objednáním v APLA Praha u psycholožky PhDr. Thorové téměř rok.

V tomto období jsme navštěvovali s Matym 1x za 14 dní logopedii a SPC a snažili se s manželem načíst a zjistit o autismu co nejvíc. Díky podpoře, hlavně posledně jmenovanému SPC, jsme celou tuto cestu za poznáním autismu přežili jakž takž bez úhony.

Ve třech letech Maty nastoupil do běžné MŠ na 4 hod. dopol. s asistencí a já se na pol. úvazek vrátila do zaměstnání. Začátky byly těžké, ale díky vstřícnému přístupu paní ředitelky Balážové Maty svůj první rok integrace zvládl bez větších potíží. Jelikož paní asistentka nebyla v otázkách PAS vzdělaná, fungovala spíše jako osobní asistentka, tudíž Maty si zvykal na kolektiv ostatních dětí, ale začlenění do denních aktivit a stravování byl pro něj tvrdý oříšek, což je vlastně stále. Spíše pobýval vedle dětí, ale pro mě byl nástup zpět do zaměstnání velikým přínosem a hlavně psychickou pomocí. Je na místě zmínit, že Maty od 2 let nemluví, odmítá jíst teplou stravu a defakto cokoliv na lžíčce a z výběru studené kuchyně je jeho jídelníček prozatím více než chudý (suchý chléb, rohlík, perník, křupky, tyčinky, brambůrky, šunka, bonbony, lízátko atd.)

Ve čtyřech letech začal Maty navštěvovat Speciální MŠ pro děti s vadami řeči, kterou vede velice vstřícná a v otázkách PAS znalá a celkově osvícená paní ředitelka Melicharová. Učitelky v této MŠ navštěvují kurzy o PAS a úzce spolupracují s SPC. Maty komunikuje pomocí obrázků (VOKS) a poslední měsíce i díky komunikátoru. Velice mu pomáhá pevný řád, struktura dne, strukturované učení, VOKS a v posledních dnech komunikátor, který při komunikaci s Matym skvělé a milé učitelky spolu s asistentem používají. Celkově vidím 2. rok Matyho v této MŠ jako jeho veliký posun a zlepšení jak v chování, přístupu, komunikaci s námi i se světem...

Maty je ve svých pěti letech velice pohodový (když je po jeho), milý kluk, šikovný (když chce), motoricky zdatný, ale po stránce sociální a komunikační je na tom hůř než náš druhý syn, kterému je 17 měsíců. Naučit ho jakoukoliv novou činnost, ochutnat jiné jídlo nás stojí nemalé úsilí a trpělivost. Dosažený úspěch a výsledky - a ty jsou, nás všechny ženou stále dopředu. Je to běh na dlouhou trať, ale to, co nás všechny kolem Matyho potká během té dlouhé cesty je tak obohacující, že stojí za to běžet stále dál...

Tímto bych chtěla poděkovat všem lidem v našem okolí, zejména prarodičům za jejich podporu, pomoc a pocit, že v tom nejsme sami :o)

Kontakt: procit@centrum.cz