"Proto se každý dívá"
Zpět na základní informace o autismu
Nejčastější dotazy klientů ProCit
"Proto se každý dívá"
Možnosti vzdělávání žáků s PAS
Strukturované učení
Literatura o autismu dostupná v češtině
Filmy o autismu
Autismus, řeckým slovem ,,autos“, neboli „sám“, je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, jejíž příčina není dosud zcela objasněna. Autismus neumíme zatím vyléčit. Dětský autismus se řadí mezi tzv. poruchy autistického spektra, zkráceně PAS, které jsou klasifikovány jako pervazivní, neboli všepronikající. V praxi to znamená, že porucha ovlivňuje všechny psychické složky osobnosti člověka. Dítě s poruchou PAS, v důsledku poruchy, není schopné adekvátně porozumět tomu co vidí, slyší a prožívá. Následně pak nedovede správným způsobem vyhodnocovat informace, což vede k závažným změnám v prožívání i chování.
..."Pepíček se od mala nepřiměřeně bál rozsvíceného světla na stropě místnosti. Kdykoliv jsme rozsvítili místo lampy stropní světlo, začal se bít do obličeje, křičet, kopat, házel věcmi ve své blízkosti."...
..."Natálka vůbec nepociťovala přirozený strach z ohrožujících věcí. Nebála se ani jedoucích aut. Naopak. S oblibou vstupovala do vozovky, protože ráda sledovala kola aut a snažila se jich dotýkat"...
Projevy Autismu lze sledovat již záhy po narození dítěte nebo před třetím rokem života. Symptomy poruchy bývají nejvýrazněji vyjádřeny mezi třetím až pátým rokem věku, přičemž konkrétní projevy a stupeň závažnosti se mohou individuálně hodně lišit. Člověk s autismem může vést téměř samostatně běžný život, ale v jiných případech může být také zcela odkázaný na neustálou péči další osoby. Dítě s poruchou autistického spektra je vždy nápadné svým chováním a reakcemi minimálně v jedné ze tří životních oblastí. Tak zvaná „triáda“ zahrnuje sociální interakce dítěte, jeho komunikaci a oblast hry a zájmů. Důležité je, že mezi jednotlivými dětmi s PAS mohou být veliké individuální rozdíly a u jednoho jedince se ani nemusí vyskytovat všechny charakteristické projevy poruchy.
..."Lukáš byl stále hodně tichý a uzavřený. Většinu času někde posedával nebo odpočíval na matraci. Nikdy jsem se nemusela bát, že by si mohl někde ublížit. Vůbec se ale nezajímal o okolní běžné věci. Hračky jakoby přehlížel. Téměř nic z běžných činností ho nezaujalo. Nechtěl si prohlížet knížky ani koukat na televizi. Jeho oblíbenou hračkou byl svazek provázků, se kterými pořád manipuloval. Točil jimi, proplétal je. Dnes je Lukášovi 12 let a jeho chování i zájmy jsou prakticky totožné."...
"Dominik je veselé a živé dítě. Je prakticky neustále v pohybu. Největším problémem je komunikace. Dominik komunikuje pouze pomocí obrázkového slovníku. Jeho slovní i mimoslovní projevy jsou hodně aktivní, ale zcela nesrozumitelné a nepřiměřené dané situaci. Dominik se také často hodně zlobí., vzteká se, když nereagujeme podle jeho představ."...
Pro děti s PAS jsou charakteristické především omezené a neobvyklé zájmy, nepřiměřené zaujetí pro určitou konkrétní činnost či předmět a extrémní snaha o dodržení různých rituálů a rutinních postupů. Zájmy a činnosti dětí bývají hodně neobvyklé a děti se od nich nedají jen tak odradit. Zásadní rozdíly vykazuje často také samotná hra. Některé děti s PAS si hrají, ale hra zůstává často pouze manipulativní.
..."Adam si hrál, ale tak nějak jinak. Jeho hra byla vždy po určitou dobu jeho vývoje zaměřená na určitý okruh předmětů. Velice intenzivně se zabýval auty. Jeho hra s auty by se dala popsat jako neustálé bedlivé prohlížení všech částí autíček a jejich rovnání či řazení podle těžko definovatelného klíče. Jakýkoliv vnější zásah do jeho hry vyvolal vždy jeho velikou nelibost. Když ale naopak své dílko dokončil ke své spokojenosti, měl evidentně velikou radost. Poskakoval kolem, třepal rukama, tleskal a výskal."...
Další obecnou charakteristikou dětí s poruchami autistického spektra je narušená schopnost verbální i neverbální komunikace. Znevýhodnění dítěte je dané jak opožděným či narušeným vývojem řeči, tak i nevhodným užíváním řeči bez kontextu s danou sociální situací. U některých dětí s PAS můžeme sledovat také nejrůznější neúčelné pohyby - stereotypní chování – manýry, které mohou být jak reakcí na stres, tak náhradní formou uspokojení, kterou se dítě uvolňuje a uklidňuje.
Dítě s PAS nedokáže správně vyhodnotit okolní informace a proto ani na ně nemůže přiměřeně reagovat. Dále není schopné adekvátně komunikovat se svým okolím ani se zapojit do běžné vrstevnické hry. Je tedy naprosto zákonité, že dítě s PAS velice často nezvládá základní sociální dovednosti a jeho interakce s okolím jsou hodně problémové. Dítě se tak v důsledku poruchy nedokáže přiměřeně zapojit do činností vrstevníků a má velké problémy v běžných sociálních vztazích.
..."Nejprve jsme Adamovu diagnózu nehodnotili jako závažný problém. Adam působil celkem spokojeně, hodně se usmíval a vůbec neodmítal tělesný kontakt, spíše naopak.. Ikdyž vývoj řeči byl hodně opožděný a Adam ve dvou letech říkal jen slabiky, míval stavy bezdůvodného pláče nebo křiku, přesto jsme zvládali situaci celkem dobře. Zásadní zvrat ale nastal zhruba v Adamově čtyřech letech, v okamžiku, kdy Adam začal projevovat zájem o kontakty s vrstevníky. Jeho chování bylo zcela nepřiměřené! Děti objímal, díval se jim dlouze upřeně do obličeje, chtěl si jim sedat na klín, nedodržoval přiměřenou vzdálenost a především nebyl schopný hry jako jeho vrstevníci.. Ostatní děti byly z přítomnosti Adama nejisté a snad se ho i bály. Teprve tehdy jsme pochopili, že náš syn nikdy nebude mít kamarády, se kterými by si hrál."...
Velice podstatným faktem je také skutečnost, že děti s PAS se velice obtížně přizpůsobují i nepatrným změnám a proměnlivým životním situacím. Vzhledem k tomu, že schopnost adaptace, přizpůsobení se svému okolí, je nezbytná ke zvládání běžného života, mohou tak tyto děti čelit závažným problémům i v jakékoliv běžné každodenní situaci. Mnohé děti s PAS proto prožívají velice často nepříjemné pocity úzkosti, napětí, bezradnosti a nejistoty. Tyto negativní emoce pak mohou vést k nežádoucím formám chování a ve vážných případech také až k agresi a sebepoškozování dítěte.
..."Bylo to neskutečně těžké. Manželka se bála Martínkovi vyměnit i ložní prádlo. Jeho reakce na polštář a peřinu s roztomilým autíčkem byla zcela jiná, než reakce kteréhokoliv stejně starého zdravého dítěte. Martin odmítal i vstoupit do pokoje, natož si lehnout do postele. Podobné problémy byly i s každým kusem nově zakoupeného oblečení. Vyzkoušet v obchodě boty nebo kabát jsme si ani netroufali. Trvalo nám dlouho než jsme pochopili, že i tato změna je pro našeho syna zásadní, a že je nezbytné ho na ni připravit pomocí speciálně pedagogických metod."...
Ať už je porucha autistického spektra jakkoliv manifestovaná, vždy dítě přirozeně vyřazuje z dětského kolektivu, ztěžuje jeho sociální začlenění a zásadním způsobem mění život celé jeho rodiny. Obecně lze tvrdit, že psychický handicap, který nemusí být na první pohled zcela rozpoznatelný, může být okolní společností přijímán spíše negativně. Rodiče dětí s PAS se tak velice často setkávají se skutečností, že jejich dítě bývá okolím považováno za špatné, nevychované, nezvladatelné či rozmazlené.
..."Úplně ze všeho nejhorší, bylo jít s Dominikem ven. Nákup, cesta dopravními prostředky, návštěva kadeřnictví nebo restaurace, to všechno bylo neskutečně těžké a pro nás najednou podivně ohrožující. Dominik nepatřil mezi děti, které působí pasivním dojmem. Dominik byl naopak vždycky hodně živé a zvláštně aktivní dítě. Neustále nesrozumitelně něco pokřikoval, stále se snažil všechno ve svém okolí srovnat, Neustále také tak zvláštně poskakoval. Všade kam jsme přišli, byl hned středem „nechtěné“ pozornosti."...
..."Strašně mně vadilo, že se každý díval. Všichni sledovali, jak můj syn s křikem odhodil nápoj v plastovém kelímku, protože na něm nebylo logo KFC ani McDonalds, a velice rázně vyžadoval jiný nápoj. Někteří pobaveně, jiní s určitou dávkou opovržení, sledovali, jak se situace bude vyvíjet. Stále si vybavuji, že lidé u okolních stolečků ztichli, přestali se zabývat svým obědem a sledovali, co bude dál. Našli se i tací, kteří mně udíleli rady, jak mám své dítě vychovávat. Jeden starostlivý tatínek vyděšeně nabádal svoji, přibližně stejně starou dceru , aby se raději vůbec nepřibližovala."...
Děti s PAS pro svůj život nezbytně potřebují speciálně pedagogickou péči. Potřebují stabilní a srozumitelné prostředí, ve kterém se mohou orientovat. Potřebují porozumět světu, který je díky jejich handicapu chaoticky obklopuje a potřebují mít na blízku lidi, kteří je mají rádi!
Autor H. M.
